Představujeme vám Lucku Grusovou, autorku Voňavé kuchařky a oblíbenou foodblogerkou. Lucku z našeho portálu zřejmě již znáte, máme od ní výborné recepty.
Kdy jste se rozhodla stát se blogerkou a co vás vedlo k založení blogu?
Já nikdy blogerkou být ani nechtěla. A upřímně? Vlastně se ani za blogerku nepovažuji. Jako blogera vidím někoho, kdo se čtenáři sdílí své myšlenky, a tak trošku i život. Na tohle já jsem asi až moc stydlivá. 😊 Ale miluju vaření a vymýšlení nových receptů. Tam se cítím jako ryba ve vodě a ráda se o nápady podělím. Proto jsem asi 6 let zpátky začala sdílet své kuchařské nápady v jedné FB skupině. Členové postupně stále častěji navrhovali, ať si založím vlastní webové stránky, kam bych recepty ukládala, protože ve skupině časem zapadly a špatně se v nich hledalo. Tehdy mi to přišlo jako něco naprosto nemyslitelného! Já a stránky s recepty? Jak se web zakládá? Kdo to bude číst? Ale pak jsem si koncem léta roku 2014 řekla: „Vlastně proč ne? Čeho se bát!“, skočila do toho po hlavě a založila PaleoSnadno.
Proč zrovna paleotická dieta? Dokážete ve zkratce našim čtenářů tento druh diety přiblížit?
Tento způsob stravování je založený na myšlence, že lidská evoluce je mnohem pomalejší než změny v našem jídelníčku. Že se naše trávení doposud nestačilo evolučně přizpůsobit razantním změnám spojených s rozmachem zemědělství před cca 10.000 lety. Zkrátka, že bychom se měli snažit co nejvíce vrátit k základním prvotním surovinám, jako je zelenina, maso, ryby, vejce, ovoce a ořechy.
I když mám „paleo“ v názvu stránek, už se nevěnuji výhradně jen tomuto výživovému směru. Tehdy, když jsem web zakládala, mi paleo dávalo velký smysl. A stále dává. Jen jsem se už asi posunula zase o kousíček dál, a s tím i svoje stravovací zvyklosti a hranice. Mám i trošku jiný pohled na to, zda je paleo se svými striktními pravidly ten jediný pravý a správný směr pro všechny. Tehdy jsem o tom byla naprosto přesvědčená. Dnes už vím, že každý jsme jedineční, každý máme jiný životní styl, každý potřebujeme trošku něco jiného i ve stravování. Nicméně právě paleo mi otevřelo oči v tom, že současná běžná strava je až příliš založená na vysoce zpracovaných výrobcích, je plná chemie a aditiv, že jsme si až příliš zvykli na různé polotovary a nevaříme (pokud si doma vůbec vaříme) ze základních přirozených potravin. Jsem přesvědčená, že to vše se pak odráží na našem zdravotním stavu. Poznala jsem to sama na sobě. Nikdy jsem nijak více do hloubky nepřemýšlela nad složením potravin, nad jejich způsobem zpracování. Slepě jsem věřila výrobcům a prodejcům. Přece nemůžou prodávat nic, co by člověku škodilo. Chyba! Stačilo ale udělat základní změny v jídelníčku a po přechodu na paleo stravování se mi výrazně zlepšily zdravotní obtíže a také po několika marných pokusech zhubnout se snížila moje váha. Dnes už jsem zase o kousek dál a zařazuji i suroviny, které možná do striktního palea nepatří, ale základní myšlenky se držím stále. Snažím se mít stravu založenou hlavně na základních přirozených surovinách, více přemýšlím o sezónním využití potravin a také o jejich původu a způsobu zpracování. V tomto duchu se nesou i všechny moje recepty.
Receptů máte již pěknou řádku. Bylo právě velké množství receptů impulsem pro vydání vaší skvělé kuchařky?
Ono to asi bude vypadat, že se stále vymlouvám na svoje čtenáře 😀 Ale to právě oni stojí za rozhodnutím vydat recepty formou tištěné knihy. Mně to přišlo naprosto nemyslitelné. Je velký rozdíl vymyslet, uvařit, nafotit a sepsat recept na webové stránky, nebo to samé udělat do tištěné kuchařky. Skrývá se zatím spousta další práce a činností, které možná nejsou na první pohled vidět, ale bez kterých knihu prostě nevydáte. Ale neskutečná podpora a naléhání mých čtenářů mě natolik přesvědčila a poháněla kupředu, že jsem do toho nakonec pustila. Těch „skrytých nutností“ bylo nakonec mnohem mnohem víc, než jsem si vůbec dokázala představit. Ale dneska jsem moc ráda, že jsem svoje obavy překonala. Opravdu upřímný a velký dík za to patří všem, kteří ve mě věřili a svojí neskutečnou podporou mě k vydání tištěné kuchařky popostrčili.
U kuchařky ještě chvilku zůstaneme. Nejprve jste vydala kuchařku v elektronické podobě a nedávno spatřila světlo světa také tištěná verze “Voňavé kuchařky”? Jak se kuchařce na světě daří?
Než jsem se vůbec odvážila pomýšlet na vydání tištěné knihy, vytvořila jsem několik elektronických kuchařek. I když i za nimi stojí spousta práce, je to přece jen méně náročné než vydat klasickou knihu. A nebudeme si nic nalhávat – také méně riskantní. Je velký rozdíl řešit kvalitu papíru, tisku, vhodné skladové prostory, bezpečné zabalení, distribuci, fungující dopravu, reklamace a případné chyby u tištěné knihy, a jen zlomek toho u e-booků. Elektronických knih nemáte na skladě nikdy málo, ani moc (žádný sklad ani nepotřebujete), kdykoliv můžete udělat potřebné opravy případných chyb, neřešíte ztracené či poničené zásilky… Jenže tu radost, když držíte tištěnou knihu v ruce, nic nenahradí 😊 Když jsem se byla podívat v tiskárně na výrobu mé kuchařky, naprosto mě to dojalo. Do očí se mi draly slzy, celá jsem se klepala a nedokázala pochopit, že je to pravda. Ten úžasný pocit, že se váš sen stává skutečností, bych přála zažít naprosto každému. Je to něco naprosto fantastického <3 Nebýt mých věrných čtenářů a jejich obrovské podpory a motivace, nikdy bych to nezažila. Jsem jim za to neskutečně vděčná. Tahle kniha je z velké části i jejich zásluha. O to větší radost mám, že se kniha líbí. Dokonce natolik, že zájem předčil i moje nejodvážnější představy a už několikrát jsem ji pro velký zájem musela nechat dotisknout. Ale čísla jsou jen čísla. Největší radost mi stejně dělá, že podle ní lidem chutná 😊
Prozradíte nám, kde berete inspiraci pro vymýšlení receptů?
Ona tak nějak za mnou chodí sama. A občas i nepozvaná, uprostřed noci. Nechtějte vědět, o čem se mi občas zdá 😀 Většina receptů ale vzniká podle toho, na co mám zrovna chuť, nebo jaké jsou aktuální sezónní suroviny. Někdy něco někde ochutnám (třeba na dovolené) a pak přemýšlím, jak to uvařit podle sebe. Velkou inspirací jsou i mí čtenáři a jejich zprávy, které dostávám. Někdo třeba napíše, že by si rád uvařil konkrétní jídlo, ale že neví, jak na to, například bez mouky. Občas se mi tenhle podnět natolik zaryje do hlavy, že mi to nedá, abych to alespoň nezkusila. Někdy vznikne nový recept, někdy to nechám po prvních neúspěšných pokusech v hlavě trošku uzrát a někdy na to raději honem zapomenu 😀
Jsme portál o sádle. Jaký máte vy osobně vztah k sádlu a jak tato surovina souvisí s paleo?
Sádlo je surovina mého dětství 😀 No ne, vážně! Když jsem byla malá, pamatuju si, jak moje prababička, která žila v malé vesničce nedaleko Loun, měla v kuchyni velký hrnec se sádlem. To se používalo nejen na vaření (kdepak olej!) a pečení (třeba do buchet), ale také místo pleťového krému, na povrchové ošetření kožených výrobků atd. A moje častá oblíbená svačina byl domácí chleba namazaný sádlem se škvarky, posypaný cibulí a solí a nakrájený „na vojáčky“.
A jak sádlo souvisí s paleo? Pokud pominu teorii postavenou na stravě pravěkých lidí a již dříve zmíněné využívání základních surovin, základem palea je i šetrné vaření a úcta k potravinám. Nejsem vegetarián či vegan a nikdy asi ani nebudu. Ale myslím si, že když už zvíře muselo kvůli našemu jídlu zemřít, měli bychom se naučit ho zpracovat tzv. od čumáčku po ocásek. Takže vařit nejen z libové panenky či kýty, ale i s využitím právě sádla a dalších, možná ne tolik oblíbených částí.
A když už jsme u toho sádla, máte nějaký oblíbený recept právě se sádlem?
Po sádle sáhnu při vaření vždy, když potřebuju dodat jídlu ten unikátní „šmak“. Jídlo připravené se sádlem prostě chutná jinak. Někde se víc hodí třeba olivový olej, jinde zase ghí a někam prostě jasně patří sádlo. Třeba taková domácí zelňačka nebo škvarky z hlívy ústřičné prostě bez sádla nikdy nebudou ono.
