Martin Novotný je fitness trenér, který připravoval mnoho známých závodníků. Pod jeho vedením získali medaile v Evropě i ve světě například Milan Šádek, Tomáš Bureš, Lukáš Topinka, Josef Furín, Barbora Benešová, Jitka Papežová a mnoho dalších. Provozuje a vlastní fitness centrum v Mostě, kde už při vstupu zaujmou vystavené medaile nejen jeho vlastní, ale i jeho svěřenců. Pravděpodobně nejcennější je pro něho medaile přímo od prezidenta světové federace IFBB Rafaela Santonji za celoživotní přínos pro fitness a bodybuilding. Martin je dvojnásobný mistr Československa v kulturistice a ve svém oboru velmi významná osobnost. Toto ocenění získal mimo jiné i proto, že jeho družstvo bylo 4x za sebou nejlepší na mistrovství světa, což je pro tak malou zemi obrovský úspěch. Ve 49 letech se stal poprvé otcem, narodil se mu syn Matýsek. Je vášnivý motorkář a zajímá se o astronomii.
Martine ty děláš trenéra nejen ve svém fitness centru, ale zároveň vykonáváš i funkci státního trenéra. Co to vlastně obnáší a jak ses k tomu dostal?
Státního trenéra dělám již 14 let a funguji při reprezentaci ČR pro kulturistiku, fitness a bodyfitness. To znamená, že jezdím na mistrovství Evropy, mistrovství světa, na mezinárodní soutěže a pracuji s těmi nejlepšími závodníky v republice. Pomáhám jim s přípravou, dělám nominace na mistrovství Evropy a světa. Na nominaci zkoumáme aktuální fyzický stav závodníků a řekneme si jak pokračovat, aby svoji přípravu dotáhli co nejlépe. Jezdí za mnou osobně pro rady, případně jsem jim k dispozici na telefonu. Dříve jsme měli pravidelná soustředění, takže jsem viděl závodníka každý den a mohli jsme vše společně doladit. Nyní už ministerstvo školství nedává do sportu tolik peněz jako dříve, kulturistika zkrátka není tak populární jako fotbal a hokej. Státního trenéra volí výkonný výbor SKFČR (Svaz kulturistiky a fitness české republiky). V České republice působíme tři: já, Tomáš Bureš a Zdena Razimová.
Na co se momentálně se svými svěřenci připravuješ?
Teď nás čeká mistrovství Evropy v Barceloně a z mého fitness centra se tam chystá Veronika Svobodová a Jana Cocherová. Uvidíme, jak dopadnou na nominaci. Verča je mistryně české republiky a už se zúčastnila mistrovství Evropy i světa. Další můj svěřenec, který se připravuje, je Patrik Herczik. Vyhrál absolutního mistra republiky, byl 4. Evropě, 3. ve světě a v Miláně se stal absolutním vítězem, kde vyhrál všechny kategorie. Tím získal tzv. profi kartu a stal se jedním z prvních profesionálů v kategorii physique v naší republice.
Jakou roli hraje strava při tvé práci a sportu všeobecně? Jak tomu bylo dříve a jak dnes? V kulturistice byly například tuky dříve velkým zlem, dnes se ale na tuto problematiku díváme jinak. Co si o tom myslíš?
Tak samozřejmě že metodiky se mění. Když jsem závodil já, v přípravě se používala maximálně ryba. Všichni jsme jedli mořskou štiku, protože za minulého režimu nic jiného nebylo. Tuky a sacharidy se dříve nepoužívali už tři měsíce před soutěží, což mělo vážné následky pro závodníka, neboť fyzicky strádal. Dnes je strava vyváženější, používají se tuky i sacharidy, ale je to jiné než kdysi. Dříve se jedla celá vajíčka, nikdo neřešil žloutky. Jedlo se všechno, obyčejné tvarohy, masa moc nebylo, ale i přesto jsme v globálu měli lepší výsledky v kulturistice než dnes. Dnes se ve velké míře používají umělé doplňky výživy a existuje i spousta vědeckých výzkumů o výživě. A to nemluvím o fitness centrech, kde jsme cvičili jen s tím, co jsme si sami vyrobili. Dnes jsou naše fitka téměř srovnatelná se západem, a i když používáme různé potravinové doplňky, stejně jdou naše výsledky paradoxně dolů. Dříve se prostě vědělo, že když někdo jede reprezentovat, přiveze medaili. Zkrátka když jelo pět lidí, přivezli pět medailí. Bylo to hodně těžké na nominacích, když v jedné kategorii vedle sebe stáli třeba čtyři mistři Evropy a dva mistři světa a teď se muselo vybrat kdo pojede reprezentovat. A to jsme jedli v přípravě, hlavně v objemové fázi, skoro všechno.
Takže jste byli dobří, i když jste jedli vejce, vepřový bůček, sádlo atd.?
Já si myslím, že tyto věci se dnes hodně přeceňují. Tvrdí se, že je špatný tuk a dobrý tuk, ale zas až tak na tom podle mě nezáleží. Samozřejmě, že když člověk cokoli přehání, je tlustý. Když je ale strava vyvážená a v rozumných porcích, tak si naopak myslím, že například sádlo by v ní být mělo. Strava by měla obsahovat jak živočišný, tak rostlinný tuk. Znám lidi, kteří jsou hubení, mají vysoký cholesterol, ale nesouvisí to s tím, co jí, nebo nejí. Pokud je strava vyvážená, tak sádlo samotné nepřináší žádná rizika. Pokud ale budete jíst 300g sádla denně, tak ztloustnete. Je to stejné, jako byste pili 3 dcl toho nejlepšího oleje.
V poslední době lidé začali hojně používat například olivový olej a různé margaríny. Jaký máš názor na tuto radikální změnu ve stravování?
Olivový olej může nadělat mnohem víc škody než nějaké sádlo. Je vhodný jen na zakápnutí salátu, ale rozhodně ne na smažení. Určitě bych netvrdil, že olivový olej je hned lepší než sádlo. Důležitý je poměr živin. Je to jako s vejci, kdy se ještě nedávno tvrdilo, že nám žloutky škodí. Dnes si ale můžeme přečíst na internetu různé studie, které tvrdí, že konzumace tří žloutků denně zaručuje delší život.
A ty osobně máš sádlo rád?
Vždycky jsem jedl sádlo se škvarky, na to jsem se opravdu těšil. Když to někde vidím, tak si to normálně dám. Není to tak, že bych ho vyhledával, ale rozhodně se tomu nevyhýbám. Rostlinné oleje doma příliš nepoužíváme. Mám citlivý žaludek a myslím si, že živočišné tuky jsou šetrnější než oleje. Já hájím tvrzení, že to co je z přírody, to máme používat. Samozřejmě záleží, jak s tím budeme zacházet. Pokud budeme zacházet s čímkoli špatně, tak se to na těle projeví. Příroda má určité autodefensivní mechanismy. Pokud budete jíst hodně sádla, vyvolá to v těle něco špatného a donutí vás jeho konzumaci omezit. Příroda sama napoví, kolik čeho bychom měli jíst.
Tuky jsou odpradávna základem naší stravy. Mužské a ženské tělo ale s tuky pracuje odlišně. Jak to vlastně je?
Tuky nám slouží i ke zpracovávání vitamínů, což je velmi důležité, protože se jinak do těla nedostanou. Naše babičky dělaly zeleninové polévky na sádle, protože věděly, co je dobré a měly to dávno ověřené. I když někdo užívá vitamíny v tabletách, pokud žaludek neobsahuje žádný tuk, žaludeční šťávy vitamíny téměř úplně zničí. Proto je základní chyba, když někdo tuky nepoužívá vůbec. Jinak pracuje metabolismus muže a jinak ženy. Muži lépe zpracovávají sacharidy, kdežto ženské tělo lépe funguje na větším množství tuků. Když se připravuje výživa pro muže a ženu, je to odlišné. U ženy bude zastoupen, co se týče energie, větší příjem z tuků než u mužů. Ženský metabolismus je na tucích založený, to je způsobeno hlavně mateřstvím. Jakmile žena přestane jíst tuk, zmizí jí prsa, která jsou z tuku. Ze zkušenosti mých závodnic vím, že trocha tuku by měla být i v dietě, protože tělo lépe spaluje.
Jaký je rozdíl připravovat jídelníček pro obyčejného člověka, který chodí cvičit, a pro člověka, který se chystá závodit?
Mám-li být upřímný, vrcholový sport není zdravý. Když chcete dělat sport na vyšší úrovni, musíte dělat nezdravé věci. Když budete závodit na motorce, musíte jezdit rychle a tím riskujete své zdraví. Když chcete dělat vrcholový sport jako je kulturistika, musíte dělat z hlediska biologie nepřirozené věci. Pro tělo není přirozené být bez tuku, vy mu naopak škodíte. Vrcholový sport je tedy úplně jiná liga, kde se nedá mluvit o zdraví. A to se týká všech sportů. U běžného klienta musí být strava vyvážená, a pokud je jeho cílem nárůst svalové hmoty, přidají se bílkoviny. Na to si ovšem tělo musí navyknout, aby to lépe zvládalo. Jídelníček kulturisty před soutěží je hodně omezený, je to ale poměrně jednoduché. Pokud je dobrá forma, používá se červené hovězí maso, když není forma, dává se bílé maso a ryby. Pak se pracuje hlavně se sacharidy. Když má někdo rychlý metabolismus, konzumuje sacharidů poměrně dost, aby neztratil svaly. Pro tělo nejsou v podstatě svaly důležité, máme totiž zakódováno hlavně přežít, a pro to nepotřebujeme mít sto kilo svalů. Čím více máte svalů, tím více tělo spaluje kalorie. Když je stravy málo, tělo je v katabolismu, svaly prakticky rozkládá a naopak může ukládat tuky ještě více. Proto musím odhadnout, jak rychlý má klient metabolismus, buď vizuální kontrolou nebo na váze. Musí se to neustále sledovat. Takže se směji, když vám někdo tvrdí, že vám vytvoří jídelníček na míru. To prostě neexistuje. Je to nesmysl, jídelníček se musí vždycky doladit, proto jsou potřeba pravidelné kontroly. Pracuji za pochodu a sleduji reakce těla, každý člověk je jiný.
Jsi odborník na výživu, co si myslíš o dnešním stravování průměrného člověka?
Myslím si, že lidé dnes hledají jednoduché cesty, nepřemýšlí o stravování a chtějí slyšet, co mají a nemají jíst. Nechtějí zatěžovat vlastní hlavu. Smůla je, že se dnes svět točí jen okolo byznysu a zdraví člověka je pro firmy až na posledním místě. Je to jen marketing a obchod se zdravím je jeden z největších byznysů vůbec. Lidé budou pořád nemocní a pořád se budou bát, že onemocní. Budou neustále hledat nové věci, i když většina lidí někde v podvědomí ví, jak se stravovat. Víme, že když budeme jíst například hodně sladkého a málo zeleniny, tak se to na nás podepíše. Zkrátka zdraví a příroda spolu souvisí a lidé by měli dávat pozor hlavně na uměle vyrobené potraviny a nepodléhat hned novým trendům.
Autor: Denis Žák
