Bylo nám potěšením tvořit rozhovor s Ondřejem Brzobohatým. Přečtěte si jaký vztah má Ondřej k vaření a k našemu oblíbenému sádlu. 🙂

Zřejmě tuto otázku dostáváte nyní pořád, ale jak jste zvládl nouzový stav a dala vám tato situace něco nového? Myslím ve smyslu vnímání svobody pohybu, to jak je zdraví a setkávání se s blízkými důležité.

Byla to doba, a ještě stále trochu je, kdy jsme měli každý možnost si uvědomit, jak nic není běžné a stereotyp existuje pouze v našich hlavách. Najednou jsme měli možnost se zastavit a pokud pomineme strach, který byl všudypřítomný, tak bylo možné věnovat se sám sobě, svým vlastním životům v celé jejich podobě. To bylo myslím poučné pro řadu z nás, ale každý s tím asi naložil po svém. Pokud nepočítám nemožnost živého vystupování, jedná se jistě pro mě o nejpozoruhodnější období v mém životě. Jo a taky jsem hodně vařil a jedl. 

Není tajemstvím, že vaření je vaše vášeň, jak jste se k vaření dostal, kdo vás k němu vedl nebo přivedl? 

Nikdo mě k němu vyloženě nevedl, ale odjakživa mám vaření spojené s příjemnými chvílemi strávenými v rodinném kruhu. U nás doma se vařilo pořád a hodně se u toho klábosilo a tak. Máma byla a stále je vynikající kuchařka. Pamatuju si, jak jsem se vždycky těšil, až budu moc s babičkou v Bratislavě válet těsto na nudle do slepičí polívky. Asi proto mám k vaření a k jídlu obecně tak pozitivní vztah.

Milujete vaření a vaše žena se za svobodna jmenovala Kuchařová. Vybíral jste si ženu podle příjmení? 🙂 (berte to prosím s nadsázkou, líbí se mi spojení Kuchařová a milovník vaření)

Ano, to je nasnadě takhle se na to dívat, ale samo sebou to tak není. S Taťánou v tom hrály roli úplně jiné věci, ale přiznávám, jméno mi bylo sympatické. 

Co nejraději vaříte?

Cokoliv, co svedu a potom to chutná. Přiznávám, že miluju českou kuchyň, ačkoliv je tedy kaloricky náročnější. K tomu skvělé pivko nebo vínko. To se pak přibírá jedna radost. 

Zpíváte si při vaření nebo napadají vás při vaření nová hudební díla?

Vlastně to je taky další důvod, proč tuhle činnost miluju. Obrovsky si u toho pročistím hlavu a ano, občas se z toho něco urodí, ale většinou jenom tak odpočívám, aby to pak u piana lépe teklo. 

Jsme portál o sádle. Naše čtenáře bude zajímat zda se sádlem vaříte i vy?

Samozřejmě, že ano. Sádlo je mnohem lepší a hlavně zdravější než olej. Já vepřové, ale i kachní sádlo využívám k přípravě mnoha jídel. A právě v té české kuchyni je k tomu příležitostí mnoho. 

Co pro vás znamená tradiční česká/slovenská kuchyně?

Všechny hezké vzpomínky na dětství a možná i něco z toho patriotství a lásky k naší zemi.

Vzpomínáte rád na jídla, která jste miloval když jste byl malý kluk? A která to byla?

Rozhodně bryndzové halušky od babičky, krémeše od mámy, francouzské brambory od táty a doublecheese od Mekáče. 

Prozradíte mi váš nejoblíbenější recept?

Tak když jsme u toho sádla, orestujte na něm čerstvé hříbky, zasypte kmínem, solí a pepřem, přidejte očištěné brambory, ještě chvíli restujte, přidejte nakrájený kopr, zalejte bílým suchým vínem a hovězím vývarem, povařte dokud nebudou brambory na skus, přidejte hustou smetanu na vaření, nakonec zakysku a půl cihly másla, špetku muškátového oříšku, připravte si pošírované vejce, orestované lišky s vlašskými ořechy na sušené šalvěji ty na porci potom přidejte a vykouzlíte tak geniální kulajdu. A to prosím bez použití octa. Recept je to můj vlastní. 

Jste ambasadorem Czech National Culinary Teamu, který ve Stutgartu na kulinářské Olympiádě vybojoval 18. místo z 29 týmů. To mi přijde jako krásné umístění, jistě jste na svůj tým patřičně hrdý. Prožíváte soutěže s nimi? 

Jsem velice hrdý člen národního týmu. Je to pro mě čest, že můžu být jeho součástí a každou akci samo sebou náležitě prožívám. Všichni, jak kuchaři, tak cukrářky, jsou mistry ve svém oboru a je pro me obrovským zážitkem dívat se jim při trénincích přes rameno. Ve Stutgartu to nakonec dopadlo o něco hůř, než jsme si přáli a než jsme předpokládali. Po výhře v Singapuru se od nás očekávají velké výsledky, ale ono je to upřímně při těchto soutěžích dost zvláštní. Jak můžete vlastně hodnotit chuť, když se říká sto lidí, sto chutí? Z mého pohledu jsme měli být ve Stutgartu minimálně v první pětce, neboť náš tým odvedl opravdu skvělý výkon, ale komisaři bohužel tolik nadšení nebyli. To nás ale neodradilo, ba naopak, čím je hora strmější, tím větší je radost, když se nakonec zdolá. A já jsem přesvědčen, že náš nároďák jich zdolá ještě moc. 

Za rozhovor velice děkuje Barbora Krimová