Vážení čtenáři,
našeho váženého hosta můžete již znát ze článku na téma: Sádlo, nesmrtelné výživové mýty a trochu čistého vína – z Čech až na Okinawu a zase zpátky
Mgr. Jan Vyjídák, LL.M. MSc – advokát, poradce ve zdravotnictví, spoluzakladatel Globopol.cz a ředitel Neslazeno.cz.
Mgr. Jan Vyjídák, LL.M. MSc. – máte několik titulů, co všechno jste studoval?
JV: Díky moc za pozvání k rozhovoru. Hádám několik nesmrtelných výživových mýtů stále ještě bojuje o život, ale snad se článek líbil. Studoval jsem nejdřív práva – na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kam se mi díky programu Erasmus podařilo vtěsnat i roční studium na právech v Lisabonu. Následovalo ještě medicínské právo na Cardiff University ve Walesu, a nakonec mezinárodní zdravotnický management na Imperial College London. S odstupem času přiznávám, že studium ve Velké Británii mi pomohlo vnímat obyčejný svět kolem mě i odborné publikace v úplně novém světle.
Původem jste právník, jak jste se dostal k medicíně a výživě? A co vás k tomu vedlo?
JV: Můj zájem o právo souvisel s tím, že jsem už na střední škole trávil hodně času v advokátní kanceláři mého otce. Na gymnáziu mě sice bavila fyzika, biologie i chemie, ale tak nějak už od dětství jsem chtěl být právníkem – a pomáhat lidem. Měl jsem štěstí, že rodiče mě v tomto směru nikdy do ničeho nenutili, a nechali mě vybrat. Ve svém blízkém okolí jsem ale měl několik přátel, kteří studovali medicínu (před všemi mediky hluboce smekám, jak praví starý vtip, medici klidně vystudují práva o prázdninách mezi semestry na medicíně, což obráceně říct nelze), a v roce 2005 jsem se díky blízkému setkání se závažným nádorovým onemocněním začal zajímat ještě víc.
Po dokončení práv v Praze jsem pak v červnu 2005 zamířil do Irska za prací – pracoval jsem jako právní asistent v malé advokátní kanceláři, abych si vydělal na studium medicínského práva v Cardiffu. Můj spolužák, zkušený cévní chirurg a expert na zdravotní systémy, mě pak inspiroval ke studiu mezinárodního zdravotnického managementu v Londýně. No a po dokončení studia byly kostky vrženy – začal jsem pracovat jako zdravotnický poradce se specializací na zlepšování kvality lékařské péče a výsledků pro pacienty, a současně jsem se víc a víc věnoval odborné literatuře na téma výživy a prevence a léčby chronických onemocnění. Jak jsem rychle zjistil, nezanedbatelné procento nákladů na zdravotnictví totiž velmi úzce souvisí s nevhodnou stravou a celkově nezdravým životním stylem. Bylo to zřejmé i z projektů, do kterých jsem se ve Velké Británii zapojil jako poradce.
Získal jste cenu Association for Business Psychology za nejlepší transformační projekt roku 2015 – můžete nám přiblížit o co v tomto projektu šlo?
JV: Šlo asi o můj nejzajímavější poradenský projekt vůbec. V rámci skvělého týmu elitních transplantačních chirurgů, elektrofyziologů, kardiologů a plicních lékařů jsme společně s kolegy, experty na zlepšovací (Lean Six Sigma) projekty, organizační chování a psychologii, pomohli v Papworth Hospital zavést osvědčené metody řízení tak, aby kvalita poskytované péče a výsledky pro pacienty byly co nejlepší. Školil jsem zkušené manažery a lékaře v oblastech jako je lean management a projektové řízení a vedl několik projektů napříč odděleními. Jedním z nich byla například optimalizace péče pro pacienty podstupující tzv. PCI zákrok, při kterém lékař pomocí tenké flexibilní hadičky přes cévy v zápěstí nebo v třísle zavede do poškozených srdečních cév speciální „pletivo“ (stent), a obnoví tak volnou cirkulaci krve. Netřeba ani dodávat, že jsem se od svých kolegů v nemocnici naučil hromadu zajímavých věcí o chodu elitní nemocnice.
Zajímáte se mimo jiné o výživu založenou na faktech. Myslíte si, že dnešní široká veřejnost má dostatek informací, které se opírají opravdu o fakta a ne jen o marketingové kampaně?
JV: To je velmi zajímavá otázka. Když na okamžik pominu marketingové kampaně, můj obecný dojem je ten, že bohužel i v roce 2019 dochází v médiích k nešťastným vyjádřením ze strany zdravotnických odborníků. Široká veřejnost má potom podstatně těžší úkol, když se snaží udělat si v otázkách výživy jasno.
Jako příklad mě napadá vyjádření skvělého diabetologa, předního profesora a vědce působícího na jednom z nejrespektovanějších specializovaných center ve střední Evropě v televizním pořadu věnovanému problematice cukru (toho cukru, který známe z cukřenek a kaváren). Profesor chtěl vysvětlit, že některé tkáně a orgány ke své činnosti potřebují glukózu, což je odbornější označení cukru, který se nachází v krvi. V živém vysílání ale na přímý dotaz moderátora řekl, že mozek a nervová tkáň cukr potřebují, a jeho přísun ve stravě je prostě nutný, pro všechny zdravé lidi i nemocné s cukrovkou. Takový výrok je samozřejmě nesprávný, a zcela pomíjí zásadní principy metabolismu energie. Jen pro upřesnění – veškerou glukózu, kterou tělo potřebuje (jde především o některé nervové buňky, červené krvinky a buňky nadledvinek), si vyrobí samo v játrech a ledvinách, a tedy není nutné ji dodávat ve stravě, natož ve formě cukru.
Problematika marketingových kampaní je velmi složitá. Pod tento pojem totiž nespadá jen reklama v médiích, na billboardech či jiných místech, kde se lidé dozví mnoho věcí, které nikdy nepotřebovali vědět. Musíme si uvědomit, že ordinace lékařů i nemocnice jsou dnes doslova zavaleny informačními letáky a letáky pro pacienty, samozřejmě zdarma. Obvykle je pacientům rozdávají přímo lékaři nebo sestry. V těchto dokumentech se veřejnost často dozví buď neúplné, nebo nepřesné, a v horším případě zcela nepravdivé informace o možnostech, jak se stravovat. Za všechny bych mohl uvést příklad nejmenovaného výrobce antiepileptik (léků na epilepsii), který podstrkuje českým neurologům a rodinám dětí s epilepsií letáky, které obsahují zcela nepravdivé informace o ketogenní stravě, nebo výrobce antidiabetik (léků na snižování krevní glukózy), který zdarma rozdává letáky, kde zcela chybí informace o některých důležitých možnostech dietoterapie, včetně možnosti, jak dosáhnout remise diabetu 2. typu. Takové informace totiž mohou pacientům pomoci k životu bez zdravotních komplikací i bez léků.
Velkým problémem jsou samozřejmě také různé neziskové (ale i ziskové) organizace, které veřejnosti a pacientům servírují polopravdy a nepřesnosti o výživě. Běžný člověk si nemusí uvědomit, že jsou tyto organizace úzce spojeny s výrobci nejrůznějších potravinářských i jiných produktů, a že nejjednodušším způsobem, jak prodat a vydělat víc, je nahnat lidem strach, nebo je opíjet rohlíkem. V ideálním případě pak stačí k takovému skrytě reklamnímu sdělení přidat seriózně vědecky znějící argument začínající „podle rozsáhlé dvacetileté studie s desítkami tisíc účastníků je vhodné omezit A, B a C, a zvýšit konzumaci X, Y a Z.“
Odlišit marketing založený na snaze vydělat víc od kvalitní informace založené na robustních důkazech dnes opravdu není snadné, ani pro zdravotníky. A to je obrovský problém, který se v budoucnu bude dál zhoršovat, pokud nedojde k zásadní změně vzdělávání o výživě na všech úrovních, od jeslí po postgraduální kurzy.
Jak by se lidé měli stravovat, existuje nějaká poučka, nebo návod co je a co není správné?
JV: Navzdory informační džungli, která dnes i díky sociálním médiím kolem výživy panuje, se dá říct, že pro některé typy stravy máme k dispozici relativně robustní důkazy. Tyto stravní přístupy se na první pohled mohou lišit v tom, jaké potraviny upřednostňují, ale současně mají společné jedno. Téměř všechny rozumné typy stravy zcela vylučují anebo zásadním způsobem omezují tzv. vysoce zpracované potravinářské produkty. Tedy produkty, které jsou výsledkem invence a kreativity potravinářského průmyslu, a spojují v sobě některá pomýlená obstarožní doporučení z poloviny 20. století (omezit cholesterol ve stravě), nízkou nutriční hodnotu a současně vysoké marže. Tak jako více cest vede do Říma, existuje i více způsobů, jak se zdravě stravovat – ačkoliv některé tyto typy stravy nezmiňují oficiální výživová doporučení, anebo je někteří odborníci rovnou zavrhují, většinou na základě zcela nesmyslných argumentů.
Jsme portál o sádle, proto jistě počítáte s otázkou: Co vy a sádlo?
JV: Sádlo u nás v rodině patřilo na talíř, respektive na chleba, už za časů mého pradědečka a prababičky, hovoříme o době kolem první světové války, a já jsem moc rád, že jsem s oběma mohl strávit tolik času a dozvědět se víc o tom, jak se tehdy žilo – tedy alespoň u nás na Hané. Nejraději kupujeme kvalitnější sádlo ze šetrného chovu, někdy vozíme z Maďarska nebo Španělska, někdy si škvaříme i doma.
Jak se naši čtenáři mohli dočíst v již zmiňovaném článku, sádlo by v jídelníčku nemělo chybět. Jak si sádlo nejraději dopřáváte vy? Máte nějaký oblíbený recept?
JV: Opravdu není zvláštní důvod vyhýbat se sádlu – existují však typy stravy, které jsou založeny na přísně nízké konzumaci tuků, a tam se sádla moc nevleze. Sádlo používáme i k vaření, třeba míchaná vajíčka na sádle, to je pro nás delikatesa. Výborné je samozřejmě i na chleba (pečeme si vlastní mandlovo-lněný), nebo namazaný na kolečko klobásy nebo plátek celeru či kedlubny (v našich zeměpisných šířkách spíše méně obvyklé).
Žil jste v anglii – jak se liší jídelníček čechů a angličanů? A používají také sádlo?
JV: Nerad bych se dopouštěl přílišného zevšeobecnění, ale třeba v Londýně je během pracovního týdne považováno za naprosto normální obědvat sendvič a bramborové chipsy, obvykle přímo u pracovního laptopu. Velmi módní je pak tzv. hubené latte nebo hubené capuccino v kavárnách – jsou připravené z odtučněného nebo nízkotučného mléka, a zákazník si zřejmě myslí, že po vypití zhubne, navzdory cukru a sladkým sirupům, které se do těchto hubených nápojů přidávají.
V některých anglických rodinách už nezbyl nikdo, kdo by byl schopný doma v kuchyni něco dobrého uvařit, a tak se jen ohřívají polotovary ze supermarketu. Podle důvěryhodných zdrojů se tento kreativní přístup rozmáhá i v českých luzích a hájích, což není dobrá zpráva. Na druhou stranu vím i o rodinách, které se stravují spíše tradičně, nakupují potraviny ze šetrných zdrojů a veškeré jídlo si připravují doma. To platí o Čechách i Anglii.
Sádlo v Anglii určitě používají – včetně husího a kachního. Oficiální doporučení Národní zdravotní služby ale nabádají ke snížení konzumace tuku, a tak se mnoho obyčejných lidí tuku obecně i potravinám s vyšším obsahem tuku raději vyhýbají. Předpokládám, že u nás v ČR je to podobné.
Za redakci Na sádle.cz děkuje,
Barbora Krimová