V kuchyni se v současné době rádi vracíme k tradičním, původním surovinám. K něčemu, co se přirozeně vyskytuje v přírodě a co lze použít takřka v syrovém stavu. Mezi takové potraviny patří i vepřové sádlo, které zažívá renesanci. Naštěstí. Dříve bylo předními odborníky na výživu zatracováno. Dnes už se ví, že tuky v omezené míře neškodí. Pokud hledáte ty správné, je třeba volit takové, které mají vysokou teplotu bodu přepalování. Ty patří k nejzdravějším. A mezi takové řadíme i vepřové sádlo. Jeho bod přepalování je 190 °C.
Trocha sádla neškodí
Sádlo se navíc řadí ke zdravým tukům, protože poměr mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami je 40:60. Navíc díky tomu nedochází k přepalování tuku a vzniku karcinogenních látek. Tento cenný zdroj omega 3 a 6 mastných kyselin se prostě vyplatí mít neustále po ruce.
Nejen, že je výborným pomocníkem v kuchyni, ale lze jej využít i v kosmetice nebo při léčbě různých zdravotních potíží.
Sádlo se využívá již po tisíce let. Kdysi neexistovaly oleje uzavřené v plastových či skleněných lahvích, jako je tomu dnes. Prostě se porazilo nějaké zvíře a vše se na něm hned zužitkovalo. Sádlo má mnoho předností a navíc výborně chutná. Protože jak je známo, tuk nese chuť. Spousta lidí si myslí, že vepřové sádlo chutná po vepřovém. Ale není tomu tak. Má osobitou chuť a vůni. Pokud navíc použijete hřbetní sádlo, obohatíte své jídlo a svůj žaludek potěšíte báječným kulinářským zážitkem. Vepřové sádlo patří mezi nejpoužívanější typy sádel, určených k přímé konzumaci.
Sádlo napříč historií
Ve chvílích, jako jsou oslavy výročí 100 let republiky, se většinou myslí na všechny události a hodnoty s tím spojené. Výjimkou není ani připomenutí a příprava dobového jídla. A co to má společného právě se sádlem? Sádlo je tradiční potravinou, a tak je v české kuchyni využíváno už po staletí. Používali je nejen běžní občané, ale připravovala se na něm i spousta lahůdek a oblíbených jídel našich prezidentů. Člověk by si pomyslel, že jim v kuchyni musí vyvařovat nějaké speciality. Ale paradoxně jim chutnají úplně obyčejná jídla.
T. G. Masaryk miloval sladké plněné knedlíky, nejlépe se švestkami, polité rozpuštěným sádlem. Avšak pozor, vždy jen v nezbytném omezeném množství. Dnes bychom o něm mohli říci, že byl představitelem zdravého umírněného stravování. Jedl třikrát denně a vždy jen do zahnání hladu. Nikdy se nepřejídal ani to nepodporoval. Tvrdil, že strava má být jednoduchá. A protože sádlo patří mezi jednoduché typy potravin, Masaryk si je rád zařadil do svého velmi střídmého režimu.
O stravování Edvarda Beneše můžeme říci, že bylo také velmi skromné a jednoduché. Měl rád polévky a zeleninová jídla. Vyhýbal se kořeněným, pálivým a velmi chuťově výrazným pokrmům. Miloval sýr a maso. K nim si většinou dával zeleninovou přílohu, která je velmi lahodná, pokud je připravována na troše sádla.
Dalším milovníkem zeleniny byl Klement Gottwald. Jedl ji však jen ve formě bramborových placek smažených na sádle, které vyzdvihlo jejich chuť. Jídlo pak s chutí zapíjel oblíbeným bílým vínem.
Václav Havel si rád stoupl za plotnu a sám něco připravil. A Václav Klaus je patriotem. Klasickou českou kuchyni nechává podávat i na prestižních jednáních. Vyznává národní kuchyni a nevidí důvod podávat mořské plody, když naši zemi žádné moře neobklopuje.
Naši další prezidenti se jistě také setkali s pokrmy obohacenými chutí vepřového sádla. Je prokazatelné, že tato tradiční potravina má v české kuchyni své opodstatněné místo. Naše babičky by mohly vyprávět.
