V dnešní kuchyni máme možnost používat na přípravu pokrmů mnoho druhů tuků. Ne vždy tomu tak ale bylo. Byly doby, kdy sádlo bylo jediným dostupným tukem, na němž se dalo smažit a péct maso nebo který se přidával do sladkého pečiva.
V dobách první republiky bylo sádlo dostupné především na vesnici, tam, kde se chovala prasata. Hospodáři pak sádlo dodávali do měšťanských kuchyní. Sádlo bylo hodně ceněné, ale zároveň k dispozici i nižším společenským vrstvám.
Pokud se podíváme do regálů dnešních obchodů, můžeme vybírat i z jiných živočišných a rostlinných tuků. Každý tuk je v kuchyni vhodný k jinému účelu. Do studené kuchyně, například zeleninových salátů, se třeba sádlo příliš nehodí. Je to nejen kvůli jeho typické chuti, ale i kvůli tuhé konzistenci. V tom případě sáhne zákazník po rostlinných olejích, do salátu často zvolí třeba panenský olivový olej.
I nadále má ale sádlo své důležité a čestné místo v kuchyni. Hodí se nejen na smažení, ale třeba také při přípravě sladkých pokrmů. Sádlo je totiž stále cenově dostupné a v obchodech rozšířené. Sádlo již není potřeba škvařit v domácích podmínkách, ale zákazník může kdykoli koupit hotový produkt, a to buď v “kostce” nebo v praktickém kelímku (chcete-li to nejkvalitnější hřbetní sádlo, sáhněte v regálu po sádle značky Brick a mějte tuto tradiční potravinu stále po ruce).
Přišlo vám divné spojení sádlo a sladké pokrmy? Tak schválně… až budete připravovat nějakou tu “sladkou tečku”, přidejte do těsta sádlo, těsto vám tak zůstane dlouho vláčné.
Protože se sádlo používá nejen k přípravě jídla, ale také v lidovém léčitelství, má své místo v lednicích v průběhu celého roku i pro své léčebné vlastnosti.
Kulinářská móda rostlinných margarínů z 90. let minulého století je dávno pryč. Mnozí spotřebitelé se postupně navracejí k oblíbenému a chutnému sádlu.
